Když se slunce chystá spát,
když nastává luny čas –
tu si říkám častokrát:
Vše se točí kolem nás.

Proč tak málo přemýšlíme,
kdo to všechno způsobil,
kdo nad námi bdí, když spíme,
kdo by vždy rád s námi byl?

Odkud by se světlo vzalo,
které proudí k zemi z nebe?
Kde by slunce sílu bralo,
aby hřálo mne i tebe?

Jak častokrát tmou a hloužímsunset
klopýtat bych musela,
kdyby věčná láska Boží
vždy nade mnou nebděla.

(Věra Gajdošíková: Zářící láska)

.♦

Vravia mi:
nebo je prázdne.
Použili všetky argumenty,
aby ma zlomili.
Pod ich ťarchou klesám na kolená
a vzdávam sa.

Z posledných síl priznávam:
Ja viem, že nebo je prázdne,
lebo Boh sa práve presťahoval
do môjho srdca.

(Oľga Kendrová)